Content uploaded by Jakub Horák
Author content
All content in this area was uploaded by Jakub Horák on Apr 15, 2015
Content may be subject to copyright.
460 Vesmír 87, červenec 2008 | http://www.vesmir.cz
Odumírající a mrtvé stromy, stojící či pad-
lé, jsou nepostradatelnou součástí řady eko-
systémů. I když bývá někdy zpochybňována
jejich estetická hodnota, nikdo nepochybuje
o tom, že v přírodních procesech mají neza-
stupitelnou úlohu.
Kdo žije v mrtvém dřevě
V ekosystémech plní mrtvé dřevo řadu úloh.
Například se může stát substrátem pro růst
dřevin, jak tomu napovídá zmlazení dře-
vin v pralesích, kde lze občas vidět na vyvý-
šeném místě stromy rostoucí v řadě. Tento
podivný jev není nic než zmlazení na roz-
kládajícím se kmeni, který poskytuje novým
stromkům substrát. Důležitou úlohu plní
také strom padlý do vody. Může sloužit jako
úkryt pro ryby nebo jako hnízdní plocha pro
vodní ptactvo. Především ale mrtvé stromy
slouží bezobratlým, zejména pak řadě hmy-
zích druhů A těch bych si rád blíže všiml
v tomto článku.
Hmyz, který bez dřeva nemůže žít
Mezi hmyzem, který je svým vývojem vázán
na dřeviny, je mnoho zástupců patřících
mezi celoevropsky ohrožené živočichy. Nedá
se přesně říci, jak by měla vypadat dřevina,
která by byla pro brouky nejatraktivnější, ale
za středoevropskou „jedničku“ bývá považo-
ván dub. Bude to asi jeho dlouhověkostí,
odolností dřeva a také tím, že roste v níži-
nách a pahorkatinách, kde je druhové spek-
trum hmyzu nejbohatší. V těsném závěsu za
dubem by byly další tvrdé listnáče, jako jsou
javory, jasany, jilmy nebo buky. Poměrně
Jakub Ho rák (*1979)
vystu doval Fakultu
lesnic kou a environmen tální
a Fakultu ag robiologie,
potravi nových a přír odních
zdrojů Č eské zeměděl ské
univer zity v Praze. N a této
univer zitě se na Fakultě
životní ho prostřed í zabývá
ekologi í hmyzu.
mrtvé dřevo Obyvatelé
shnilého kmene
Jakub Horák
životní
prostředí
tak důležité?
Proč je
1. Požerky larev
tesaříka obrovského
(Cerambyx cerdo)
jsou téměř dokonalou
řezbářskou prací
v tvrdém dřevě
staletých dubů.
Samotné požerky
brouků vázaných
na dřeviny jsou
unikátním stanovištěm
mnoha dalších
organizmů včetně
„zlých“ predátorů,
„neškodných“
komenzálů či
symbiotických hub.
Snímek
© Jakub Horák.
http://www.vesmir.cz | Vesmír 87, červenec 2008 461
3. Jeden ze zástupců kdysi hojné fauny brouků
světlých listnatých lesů pestrokrovečník větší
(Clerus mutillarius). Jde o poměrně velkého
a nápadného predátora podkorního hmyzu.
Snímky na s. 461–464 © Stanislav Krejčík,
není-li uvedeno jinak.
2. Krasec měďák (Chalcophora mariana) je typickým
příkladem toho, jak málo víme o nárocích některých brouků
vázaných na mrtvé dřevo. Náš největší a kdysi hojný druh
krasce dnes mizí z mnoha míst. Hlavním důvodem bude
zřejmě hospodaření ve formě stinných lesů. Určitou šanci
přináší ponechávání vyklučených pařezů při těžbě písku.
462 Vesmír 87, červenec 2008 | http://www.vesmir.cz
atraktivní jsou i ovocné dřeviny nebo topoly
(včetně těch hybridních), vrby a břízy.
Pro hmyz vázaný na dřeviny bývá druh stro-
mu důležitý – někteří brouci jsou vázáni na
jediný druh, popř. na úzký výběr.1 Důležitý
je ale také stupeň rozkladu dřeva a druh hni-
loby,2 fáze rozkladu a druh hniloby souvise-
jí se specializací hmyzích druhů – od těch,
které bychom mohli označit za škůdce, až po
neškodné saprofágy, požírající pouze odum-
řelou hmotu. Záleží i na míře oslunění, na
pořádně osluněných plochách totiž jeví hmyz
vyšší aktivitu než ve stínu. Velký význam má
též objem dřeva, tedy množství jeho hmoty
– s objemem roste počet jedinců. Důležitá je
i poloha stromu, pro některé druhy je stojící
strom atraktivnější, podporuje prý druhovou
rozmanitost a snad i zastoupení ohrožených
druhů (viz s. 458–459). Rozmanitost druhů
hmyzu však neklesá ani na padlém stromu,
ovšem část druhů vázaných na dřevo velmi
těsně může být nahrazena hmyzem vázaným
na dřevo nepřímo (využijí dřevo k přezimo-
vání či jako úkryt).
Nájemníci dřevěného domu
Jen málo druhů brouků můžeme označit za
škůdce, kteří jsou schopni napadnout zdra-
vou dřevinu a usmrtit ji.3 K takovým lze do
jisté míry počítat dobře známého lýkožrou-
ta smrkového (Ips typhographus). Daleko čas-
tější příčinou usmrcení dřeviny (nepočítá-
me-li přímý zásah člověka) bývá dlouhodobé
sucho, podmáčení, vyvrácení či zlomení stro-
4. Roháče obecného (Lucanus cervus) asi není třeba podrobně představovat. Je tře-
ba poznamenat, že tento kdysi velmi hojný a charizmatický druh zaznamenal přede-
vším v západní Evropě významný ústup. Příčinou je hlavně ztráta vhodných stano-
višť (nikoliv sběr – takovým způsobem populace brouků skutečně nelze ohrozit).
5. Spatřit dnes v hospodářském lese něco podobného, jako je takováto dutina, je
téměř nemožné. Lesní hospodář je mezi dvěma mlýnskými kameny – je nucen
vydělat si na živobytí a zároveň se mu připomíná, že takové ekonomicky nehod-
notné stromy jsou důležitými stanovišti ohrožených živočichů. Ocenění mimo-
produkčních funkcí lesa je však v nedohlednu. Snímek © Vladimír Lemberk.
6. Kovařík dubový (Lacon querceus) patří mezi zástupce dutinové fauny. Jeho
larvy se mohou chovat dravě. Z rodu Lacon se u nás vyskytují tři druhy a všechny
patří mezi indikátory kontinuálních lesních porostů pralesovitého typu.
http://www.vesmir.cz | Vesmír 87, červenec 2008 463
mu větrem nebo sněhem. Z pohledu hmyzích
obyvatel je zásadní, aby dřevo nebylo zba-
veno kůry (holý kmen se stává téměř steril-
ní hmotou bez většího významu, a to nejen
z pohledu hmyzu, ale i jako zásobárna živin
pro další organizmy).
Prvními brouky, kteří osídlují oslabené dře-
viny, bývají zpravidla kůrovci. Zatímco na
smrku se vyskytují druhy celkem běžné, řada
obyvatel jilmu patří mezi ohrožené živočichy.
Souvisí to samozřejmě i s úbytkem této hos-
titelské dřeviny. V rychlém sledu za kůrovci
následuje řada jiných druhů, ať jsou to další
potencionální škůdci (jako tesaříci a krasci)
nebo predátoři, paraziti, parazitoidi a hyper-
parazitoidi4 bezobratlých.
Mezi poměrně známé predátory patří napří-
klad brouci pestrokrovečníci nebo dvoukříd-
lí z rodu Medetera. Chcete konkrétní důkaz
důležitosti ponechání mrtvého dřeva na sta-
novišti? – početnost užitečných predátorů je
mnohonásobně vyšší tam, kde se hospodaří
způsobem blízkým přírodě.
Důležitou součástí dřevních společenstev
jsou paraziti a parazitoidi. Parazitují na všech
vývojových stadiích hmyzu. Z blanokřídlého
hmyzu jsou to například parazitoidi vajíček
z rodu Trichogramma. Na larvy nebo do nich
kladou svá vajíčka lumčíci či zástupci čele-
di kovověnkovitých, kteří se mohou vyvíjet
i v dospělých kůrovcích.
Nechme mrtvé dřevo broukům!
Další skupinou je hmyz vázaný na odumře-
lé dřevo, popřípadě dřevo napadené různý-
mi druhy hub. Z hmyzu vázaného na stromy
s dutinami jsou to nápadní zlatohlávci, kova-
říci nebo páchník. V odumírajících stromech
se vyvíjí řada druhů krasců. Pod borkou ži-
je například lesák rumělkový. V lýku a dřevě
starých borovic a jejich pařezů se vyvíjejí lar-
vy tesaříka zavalitého, v starých dubech lar-
vy tesaříka obrovského, v trouchnivém dřevě
ve styku se zemí se vyvíjejí larvy našeho nej-
většího brouka roháče obecného, ale i roháč-
ků nebo nosorožíka kapucínka. Tím samo-
zřejmě výčet nekončí a následoval by ještě
dlouhý seznam řady druhů vázaných na dře-
vo v rozkladu.
1) Dr uh, kter ý je vázán pouze na jeden dru h živné r ostliny (nap ř. tesařík Te tro -
pium gabrieli ), se nazýv á monofá g. Druh, jehož vývoj může probíhat ve víc e
než je dnom druh u živné rostliny (na př. lýkohub Polygraphus grandiclava), se
nazý vá polyfág , druh, jehož v ývoj probí há jen v omezené m počtu rostl in, často
navzá jem příbuz ných (např. běloka z Scolytus mali ), je oligo fág.
2) Dělení houbov ých hn ilob: Z aprvé se d ělí po dle ba rvy dřeva v kon ečné fá-
zi r ozkladu na čer venou hnilobu (způsobuj í ji houby, k teré roz kládají celulóz-
ní s ložku dř eva, na př. sírovec Laetipor us sulphu reus) a bílou hn ilobu (tu způ-
sobují ligni vorní houby, které rozkláda jí ved le ce lulózy i li gnin, např. c horoš
Polyporu s squamo sus). Zadr uhé se dělí podle postupu šíření na b ělovou h ni-
loba (ší ří se směrem od b ělové části k jád ru, např. pevní k Stereum sanguin olen-
tum) a já drovou hni lobu (ší ří se h lavně smě rem z jád rového dř eva a je častou
příči nou vzniku d utin, např. rezav ec Inonotus ni dus-pici).
3) Primární škůd ce – druh dokáže napadn out zd ravé r ostliny (např. bě lokaz
Scolytu s ratze burgii ). Sek undární škůdce – vývoj probí há v nemoc ných r ost-
linách , v rostl inách poškozenýc h neb o ji ž nap adených. Často můž e nap adat
poraž ené kmeny (např. lýko hub Polygraph us poligraphus).
4) Predátor usmrcuje jiné druhy, které pak požírá (pestro kroveční k Thanasi-
mus fo rmicarius), parazit žije na úkor s vých ho stitelů, ale vě tšinou je neusmr-
cuje (kov ověnka Tomicobia se itneri) , p arazitoid ho stitele usmrc uje (lumčí k
Coeloid es bo strychorum). Krom ě tě chto strategií exi stují na samém vrcholu
potrav ní py ramidy ještě hyp erparazit oidi. Hostitele m pro lar vu hyperpara zi-
toida je la rva parazi toida (např. lištní k Trigonalis hahn i).
7. Mizející staleté duby se již připravují zpívat rekviem za naše populace krasce
dubového (Eurythyrea quercus).
8. Většina našich pestrokrovečníků patří mezi predátory hmyzu vázaného na
dřeviny. Pestrokrovečníci z rodu Thanasimus by se dali zařadit mezi klíčové dru-
hy, které dokážou výrazně ovlivnit vývoj ekosystému. Svou kořist si příliš nevybí-
rají a v dravosti se jim vyrovnají snad pouze někteří střevlíci.
9. Jeden z nejkrásněji vybarvených potemníků Platydema violaceum je teplo-
milný druh vázaný pravděpodobně na stromové houby. V současné době se šíří
podél toku řek do středních poloh.
464 Vesmír 87, červenec 2008 | http://www.vesmir.cz
Důležité je jak postupovat v praxi. Jest-
liže se mají odumřelé nebo odumírající stro-
my ponechat, musí se to zakomponovat do
lesních hospodářských plánů. Na místě by
se měly nechávat například některé vývraty
po vichřici a ve zvláště chráněných územích
by mělo zůstávat veškeré dříví. Například ve
Švédsku musí ten, kdo chce získat prestiž-
ní certifikát FSC (Forest Stewardship Cun-
cil), ponechat na holoseči pahýly odříznuté
ve výšce 4–5 m, a běžně se i v hospodářských
lesích ponechává část kmenů samovolnému
rozpadu. Zkrátka je třeba myslet taky trochu
na brouky. Ö
Příspěvek vznikl za podpory grantu VGA ČZU
a projektu Monitoring Pinus pumila ( Pa ll .)
Regel. v areálu přirozeného rozšíření.
Bobiec A., Gutowski J. M., Laudenslayer W. F., Paw-
laczyk P., Zub K.: e Aerlife of a Tree, WWF
Poland, Warszawa-Hajnówka 2005
Farkač J., Král D., Škorpík M.: Červený seznam
ohrožených druhů ČR: Bezobratlí, AOPK ČR,
Praha 2005
Horák J., Adamová J., Boukal M., Čížková D., Košťá-
lová V., Lemberk V., Lemberková M., Mertlik J.,
Pituchová L., Příhoda J., Řehounek J., Sigl T., Vrá-
na V., Žaloudková R.: Proč je důležité mrtvé dře-
vo?, Pardubický kraj 2007
Konvička M., Čížek L., Beneš J.: Ohrožený hmyz
nížinných lesů: ochrana a management, Sagittaria,
Olomouc 2004
K dalšímu čtení
10. Další mizející druh – kovařík fialový (Limoniscus violaceus). Patří mezi druhy
brouků vázané na nejzachovalejší lesní porosty. Jeho vývoj probíhá hlavně v duti-
nách u báze stromů.
11. Jméno tohoto brouka si zapamatuje snad každý, kdo o něm někdy slyšel. Jde o pá-
ch níka hnědého (Osmoderma eremita). Žije velmi usedlým způsobem života, často
za celý svůj život neopustí místo, kde se vylíhl. Snímek © Marcela Lemberková.
