Comparison of „ kosher" and „ hallal" slaughtering methods from the viewpoint of animal protection and welfare

Abstract

Islam calls its way of slaughter as Halal, whereas Judaism as Kosher. Both Halal and Kosher way of slaughter differ from the ordinary one by the fact that the animals must not be stunned before being slaughtered, because both these groups alike forbid eating blood and meat of so-called “perished” animals. Pre-slaughter stunning of the animals is for many of these communities unacceptable because there is no 100% certainty that the animal was not killed during the stunning. Kosher slaughters unambiguously reject to compromise about this issue, whereas Halal can tolerate so-called light stunning. This is performed by means of a low electric shock into the animal’s head, by which the animal must be paralyzed for less than one minute and its vital functions, such as appetite and thirst, must recover within five minutes. In Kosher slaughter, it is essential to see to slaughtering the animal fast as this way we ensure minimum suffering of the animal. Fast prostration of cattle or sheep causes the detraction from its fear of danger and a sudden change of position by 180° results in short-term loss of consciousness. In general we can conclude that the kosher way of slaughter is in its procedure more humane than the Halal way. We can recommend to small Muslim communities, which do not apply light stunning in their Halal slaughter, to conform to the rules of kosher slaughter. As for Kosher slaughters, it is necessary to request maximum speed of the slaughter: it means that fixing, prostrating and slitting should not take more than 90 seconds ( + 30 seconds tolerance). Cattle should only be slaughtered at slaughterhouse equipped with slaughter-technology specific for kosher way, such as Weinberger’s cage or ASPCA cage. Cattle, whose limit of the preparation was longer than 120 second, should be brought to the slaughter again in 24 hours after being well fed and watered.

Full text

Porovnání způsobů „košer“ a „halal“ porážek zvířat z hlediska ochrany
zvířat a welfare.
Comparison of „ kosher" and „ hallal" slaughtering methods from the
viewpoint of animal protection and welfare.
Abramson S. M 1,2 & O. Doležal 31Hebrew University of Jerusalem, Campus Rehovot, State of Israel.
2Jewish Community of Prague. Maiselova 18, Prague – 1. CR. abramson@kehilaprag.cz. 3Research Institute of
Animal Production, Prague – 10. CR. dolezal.oldrich@vuzv.cz
Summary.
Islam calls its way of slaughter as Halal, whereas Judaism as Kosher. Both Halal and Kosher
way of slaughter differ from the ordinary one by the fact that the animals must not be stunned
before being slaughtered, because both these groups alike forbid eating blood and meat of so-
called “perished” animals. Pre-slaughter stunning of the animals is for many of these
communities unacceptable because there is no 100% certainty that the animal was not
killed during the stunning. Kosher slaughters unambiguously reject to compromise
about this issue, whereas Halal can tolerate so-called light stunning. This is performed
by means of a low electric shock into the animal’s head, by which the animal must be
paralyzed for less than one minute and its vital functions, such as appetite and thirst,
must recover within five minutes. In Kosher slaughter, it is essential to see to
slaughtering the animal fast as this way we ensure minimum suffering of the animal.
Fast prostration of cattle or sheep causes the detraction from its fear of danger and a
sudden change of position by 180° results in short-term loss of consciousness. In general
we can conclude that the kosher way of slaughter is in its procedure more humane than
the Halal way. We can recommend to small Muslim communities, which do not apply
light stunning in their Halal slaughter, to conform to the rules of kosher slaughter. As
for Kosher slaughters, it is necessary to request maximum speed of the slaughter: it
means that fixing, prostrating and slitting should not take more than 90 seconds ( + 30
seconds tolerance). Cattle should only be slaughtered at slaughterhouse equipped with
slaughter-technology specific for kosher way, such as Weinberger’s cage or ASPCA
cage. Cattle, whose limit of the preparation was longer than 120 second, should be
brought to the slaughter again in 24 hours after being well fed and watered.
Abstract. Islám a judaismus mají své specifické předpisy pro usmrcování vybraných druhů
teplokrevných užitkových zvířat. Islám je označuje jako halal zatímco judaismus jako košer.
Významným rozdílem mezi způsobem klasických porážek a halal či košer je, že zvířata nesmí
být před usmrcením omráčena, především z důvodu dokonalého vykrvení. Pro obě tyto
náboženské skupiny je společné m.j. i to, že přísně zakazují požívání krve a masa z tzv.
„uhynulých“ zvířat. Je tudíž nezbytné, aby vědci, ale i praktici v oboru potravinářství i
„animal welfare“, byli dostatečně seznámeni s významem, resp. hlubším smyslem těchto
rozdílů v praxi zvláště u těchto dvou etnických skupin, které podobné předpisy již po tisíce let
tradičně aplikují. Příspěvek doplňuje poznatky přednesené na minulých konferencích. Je to
určitý podklad pro porozumění myšlení zmíněných religiózních minorit, které v ani v jednom
případě nepřipouští bolest, strádání či újmu zvířat nejen v průběhu jejich života, ale ani při
jeho ukončování.

Úvod. Světová náboženství, jako je islám či judaismus, mají své specifické předpisy pro
usmrcování vybraných druhů teplokrevných užitkových zvířat. Islám svůj způsob porážek
označuje jako „halal“,zatímco judaismus jako „košer“. Významným rozdílem mezi způsobem
klasických porážek a „halal“ či „košer“ je, že zvířata nesmí být před usmrcením omráčena,
především z důvodu dokonalého vykrvení (Grandin, 1992). Židovský dietní zákon je popsaný
v Pěti knihách Mojžíšových a zákon muslimský lze nalézt v Koránu, v súře 5, verši třetím. Pro
obě tyto náboženské skupiny je společné m.j. i to, že přísně zakazují požívání krve a masa
z tzv. „uhynulých“ zvířat. Je tudíž nezbytné, aby vědci, ale i praktici v oboru potravinářství i
„animal welfare“, byli dostatečně seznámeni s významem, resp. hlubším smyslem těchto
rozdílů v praxi zvláště u těchto dvou etnických skupin, které podobné předpisy již po tisíce let
tradičně aplikují. Je obecně uznáváno, že tyto oba starověké kodexy (Bible a Korán)
prezentují významnou úctu k živoucímu tvoru, ale i k ukončování jejich života.
II. Pravidla „košer“ porážek u hovězího a skopového dobytka. Zásady pro košer porážky
jsou dány v talmudických textech, konkrétně v Talmudu-kodex Hulin, který obsahuje celou
řadu předpisů konkretizujících tato pravidla včetně pravidel následných prohlídek poražených
zvířat, které zaručují jejich vhodnost pro další spotřebu. Texty zároveň obsahují detailní
anatomickou informaci udávající přesný postup, jakým by měla probíhat porážka a následná
prohlídka orgánů. Šechita je metoda porážek povolených druhů zvířat, která je židovskými
komunitami dodnes dodržována (Levinger, 1995). Šechitu vykonává specialista, tzv. šochet,
který je k tomuto povolání řádně vyškolen. K vlastní porážce se používá speciální nůž, zvaný
"chalev", typický svým hladkým ostřím. Vlastní metoda spočívá v jednoduchém a rychlém
podříznutí krku několika rychlými pohyby, zásadně na neomráčeném zvířeti, přičemž se v
souvislém řezu perforuje jugulární žíla a karotidické artérie (Dukes, 1958). Dále se přetnou
měkké struktury předcházející krční páteř a oddělí se trachea, jícen, dva vágní nervy, hrdelní
tepny a krční žíly, hlavní cévy zásobující hlavu a mozek. Po řezu nastává okamžitá akutní
anemie mozku a zvíře upadne do dokonalého bezvědomí. Během porážky musí být poražené
zvíře dokonale fixováno tak, aby nedošlo ani k minimálnímu přerušení či prodloužení
průběhu porážky a tím ke stresování zvířete (Munk et al. 1976). Obecně přijatou praxí je, že
se zvířata poráží obrácena o 180° stupňů, tj. nohama vzhůru, hlava je dokonale fixována a
vlastní řez je uskutečněn na nataženém krku. Porážka na zavěšeném zvířeti je často
kritizována kvůli nehumánnosti. Grandin & Regenstein, (1994) referují, že American Society
for Prevention of Cruelty to Animals (ASPCA) schválili porážku na zvířeti stojícím pod úhlem
45° směrem vzhůru na zařízení, ačkoliv nemá u rabínských autorit příliš zastánců. Výhoda
porážek na povaleném zvířeti je, že napnutá kůže a svalstvo pomáhají k dokonalému
rozevření rány a tak k dokonalému oddálení nervových zakončení včetně krevního řečiště, což
vede k rychlému vykrvení a rychlému usmrcení (Levinger, 1961). Nové poznatky potvrzují,
že rychlé otočení zvířete způsobuje snížení jeho instinktivního strachu z nebezpečí a rychlá
změna polohy vede ke krátkému utlumení jeho obranných reakcí (Abramson et al. 2002).
Další podmínkou košer porážky je, že u porážecího nože se během porážky pravidelně
kontroluje ostří a v případě zjištění jakékoliv nepravidelnosti či nedokonalosti se musí
porážka prohlásit za neplatnou. Shore, (1999) sumarizuje, že košer způsob usmrcování zvířat
vede k jejich okamžité smrti, kde navíc řez velmi ostrým předmětem zajišťuje minimální
vnímaní bolesti.
III. Pravidla porážek „Halal“ u hovězího a skopového dobytka. Korán zakazuje zvířata
usmrcovat ubitím, zardoušením, pádem, probodnutím či jakýmkoliv způsobem poškození
zvířete, které by znamenalo týrání pomalou smrtí. Zvíře smí porážet jenom Muslim, a to
s provoláním verše z Koránu: „Bismillah, Allahu kabar“ – „Ve jménu božím, Bůh je velký.“
a ) Omračování zvířat. Omračování zvířat před jejich porážkou bylo donedávna pro řadu
islámských komunit nepřijatelné, jelikož nedává 100 % jistotu, že během ní nebyla způsobena
smrt zvířete. To je z hlediska náboženského pro islám stejně tak nepřijatelné jako pro
2

judaismus. Grandin & Regenstein, (1994) ve své studii hovoří, že některé muslimské instituce
však byly schopny akceptovat kompromis, který toleruje tzv. lehké omračování. Tento způsob
byl aplikován již v 80.letech na Novém Zélandě, kde byl vyvinut omračující aparát, který na
základě nízkého a přesného elektrického impulsu paralyzoval zvíře na méně než 60sekund.
Další podmínkou bylo, že se zvířeti musí během pěti minut vrátit všechny životní funkce, jako
je zájem o přijímání potravy a vody. V současné době je tento přistroj rozšířen na většině
muslimských porážkách na Novém Zélandu a Austrálii a maso získané touto metodou Halal s
omračováním skotu a ovcí se exportuje do zemí Středního a Blízkého východu s těmi
nejpřísnějšími náboženskými požadavky.
b) Vlastní technika porážky Halal. Zvířata bohužel nemají dar komunikace sdělit člověku,
který způsob řezu lze považovat za bezbolestný a který naopak pocit bolesti může způsobit.
Lze s jistotou předpokládat, že souvislý a dostatečně hluboký řez vykonaný dokonale ostrým
nožem s délkou dosahující šířky krku zvířete, zajistí usmrcení zvířete s minimálním
strádáním, bolestí či utrpením (Rohner, 1957). Požadavky islámu však pouze určují, aby
zvířata byla usmrcována jen muslimskými souvěrci, u kterých není požadováno širší odborné
školení v porážecí technice, jako je tomu u židovských šochetů. Duchovní záštitu porážky
„halal“ zajišťuje pouhá přítomnost muslimských náboženských představitelů, kteří přednášejí
patřičné modlitby. Halal nespecifikuje předpisy na souvislost a místo řezu či druh nože a
kvalitu jeho ostří, jako je tomu u košer způsobu porážek. Porážka se vykonává řezem nože,
který se používá i ke stahování kůže, v oblasti krční krajiny k přetnutí některých měkkých
struktur. Tím, že nůž svou délkou často nedosahuje polovinu šířky krku, může být řez příliš
krátký a nedostatečně hluboký, navíc vykonaný pod nepřiměřeným tlakem nože na zvíře. To
může vést k neúplnému přetnutí krčních tepen a žil během vlastního řezu a tak i ke
zpomalenému procesu usmrcení (Levinger, 1961). Muslimským náboženským komunitám,
které na základě svých náboženských výkladů nepřijaly kompromis lehkého omračování, by
bylo možné doporučit, aby v těchto případech používaly nože s hladkým ostřím o velikosti
dvojnásobné šířky krku zvířete, podobně jako je tomu u košer porážek.
IV. Objektivní srovnání a vyhodnocení. U religiózních porážek těchto dvou významných
světových náboženství je důležité, aby vědci ale i politici byli absolutně objektivní v
posuzování této praxe z hlediska ochrany zvířat a welfare. Především neznalost může vést ke
ztrátě vědecké objektivity, která může mít za následek zkreslené vědecké resultáty a
záměrnou politizaci této problematiky, která může vést k posilování vlny xenofobie vůči
národnostním a náboženským menšinám. Z výše uvedených pravidel porážek halal a košer
vyplývá, že košer způsob porážek je ve svém principu humánnější než způsob halal. To je
dáno především požadavky na vykonávání a průběh usmrcování zvířat dokonale vyškolenou
osobou (šochet), požadavky na ostří a délku porážecího nože, předpisy na fixaci zvířete apod.
Těm muslimským komunitám, které nepřijaly způsob porážek halal ošetřený tzv. lehkým
omráčením, lze doporučit, aby se řídily alespoň zčásti pravidly odpovídajícími porážkám
košer. V praxi košer porážek se ovšem nezřídka setkáváme s pochybením ze strany těch, kteří
ji sami uskutečňují. Šocheti totiž, ne vždy dbají na požadovanou rychlost vlastní porážky.
Ihned po fixaci zvířete by mělo dojít k jeho okamžitému obrácení a poté k vykonání řezu.
Celý proces by neměl trvat déle než 90 sekund, s tolerancí + 30 sek.. Často se bohužel stává,
že zvíře je již zafixováno a obráceno a šochet ještě kontroluje či dohlazuje ostří nože, čímž se
proces usmrcení zbytečně prodlužuje v neprospěch zvířete. Některá jatka nejsou vybavena
porážecí technikou specifickou pro košer, jako je Weinbergerova klec či klec ASPCA, čímž
se proces fixace a obrácení zvířat prodlužuje, protože zvíře se instinktivně braní. Doporučuje
se, aby zvíře, u kterého se prodloužil limit procesu košer porážky nad 120 sekund, bylo znovu
předvedeno na porážku až po 24 hodinách, po řádném nakrmení a napojení. V opačném
případě jsou zvířata nepřiměřeně stresována, což neodpovídá podmínkám starověké tradice
judaismu, ale ani moderním podmínkám welfare a ochrany zvířat.
3

V. Závěr. Příspěvek doplňuje poznatky přednesené na minulých konferencích (Abramson et
al., 2002, 2003). Je to určitý podklad pro porozumění myšlení zmíněných religiózních
minorit, které v ani v jednom případě nepřipouští bolest, strádání či újmu zvířat nejen v
průběhu jejich života, ale ani při jeho ukončování.
Publication.
1. Abramson S. M., Abramson J., Doležal O. 2002 Current questions about humaneness
of a ritual slaughter – Shechita. Animal protection and welfare 2002, VFU Brno / 5-9.
2. Abramson S. M., Abramson J., Doležal O. 2003 The Jewish Tradition and its attitude
towards animal protection. Animal protection and welfare 2002, VFU Brno / 5-7.
3. Dukes, H. H. 1958. A study of blood pressure and blood flow in the vertebral arteries
of ruminants. Ithaca N.Y.
4. Grandin, T. 1992. Observations of cattle restraint devices for stunning and
slaughtering. Animal Welfare 1 pages 85-91.
5. Grandin, T and Regenstein, J. M. 1994. Religious slaugter and animal welfare: a
discusionfor meat scientists. Meat Focus International 3: 115 –123.
6. Korán, v súra 5, verš 3.
7. Levinger, I.M.1961. Untersuchungen zum Schlächt-problem. Thesis, Zürich.
8. Levinger, I. M. 1995. Shechita in the light of the year 2000. Critical review of the
scientific aspects of methed of slaugter and shechita. Maskil L¨ David, Jerusaslem.
9. Rohner, W. 1957. Zur humaner Tötung von Haustieren. Thesis, Zürich.
10. Munk, M. L., Munk E and Levinger, I.M. 1976.Religious and Historical Research on
the Jewish Method of Slauhgter and Medical Aspects of Shechita. Gur Aryieh.
Jerusalem.
11. Shore, L. S. 1999. The scientific approach to resolving conflicts between veterinary
science and shechita. Israel. J. of Vet. Sci. 54: 18-22.
4